V roce 2010 jsem se díky Karlu Výbornému zúčastnil nejvýznamnější mezinárodní konference o fyzice
polovodičů ICPS v korejském Soulu. Pamatuju si ten den velmi živě. Karel byl tou dobou konzultantem
mé diplomové práce a já přišel k němu do kanceláře ukázat nové výsledky. Karel se mě mezi řečí
zeptal, jestli je nechci jet prezentovat na právě tuto konferenci – nadšeně jsem souhlasil a hned
vyrazil zařizovat cestu. Za okamžik mi to ale došlo, do kanceláře jsem se rychle vrátil a s ještě
nadšenějším výrazem upozorňoval, že konference se přece koná na druhém konci planety. „Copak,
nemáš rád dlouhé lety?“ odpověděl mi Karel s šibalským úsměvem.
Byla to moje první cesta mimo Evropu a díky ní jsem jako mladý student zažil pocit, že na mých
vědeckých výsledcích skutečně záleží. V Soulu jsem si v plném rozsahu uvědomil, že věda, a nejen ta
fyzikální, je činnost společenská a globální. Že stojí a padá na člověku, na jeho kvalitních vazbách,
spolupracích, na mezilidském porozumění a že toto vše nezná hranic.
Od té doby jsem byl na mnoha konferencích a mnoho z nich už ani nevyjmenuju, ale na tento první
zážitek nezapomenu.
